O školství v naší obci nemáme do konce 18. století žádné zprávy. Když se v roce 1816 křtěnická ( “trstěnická” ) škola sesula, dala višňovská vrchnost vystavět v Trstěnicích školu novou pro všechny čtyři obce farnosti: Křtěnice, Višňové, Morasice a Žbanice. Přestože byla tato školní budova prostorná, vydržovali si někteří movitější občané z Višňové nebo z Morašic učitelské pomocníky, kterým náležela strava takzvaně“dům od domu”. Trstěnický učitel, jemuž patřil “školní plat i sypané obilí”, svému pomocníkovi platil 20 zlatých ročně. Podnět k tomuto vyplácení údajně vyšel od trstěnického učitele Jana Protivínského, který “maje více synů, jako pomocníky je do Višňového a Morasic posílal , což zvláště v zimě zamlouvalo se rodičům.” V obci Morašice si brzy postaví vlastní školní budovu a vyučování v ní je zahájeno v roce 1819.
První písemné záznamy o višňovské škole pocházejí z let 1822 a 1823. V roce 1824 byl ve Višňovém ustanoven učitelem Josef Jedlička, který zde působil úctyhodných 49 let do roku 1873. V posledním roce učitelské služby byl vyznamenán “záslužným křížem”. Vyučování probíhalo v domě číslo 3 u zámku ve zchátralé a málo prostorné světnici s hliněnou podlahou. Do školy chodilo 70 žáků, i když zapsáno bylo až 119 žáků. Po Josefu Jedličkovi v naší vesnici působil až do penze v roce 1897 Václav Klimt, za kterého byla v roce 1875 postavena školní budova nákladem 6 510 zlatých v prostorách nynější pošty a knihovny a byla rozšířena na dvojtřídní.
Jeho nástupcem se stal nadučitel Josef Janovský od roku 1897 a v roce 1903 se stala škola trojtřídní. A protože dosavadní prostory už nestačily, začala se v tomto roce stavět další budova navazující na dosavadní v místech dnešní mateřské školy. Pozoruhodná je rychlost stavby: základy byly vykopány dne 8.5.1903 a 13.9.1903 byla tato nová školní budova slavnostně otevřena. V roce 1915 měla škola již třídy čtyři s 259 žáky.
V letech 1910 až 1921 došlo ke zvýšení počtu obyvatelstva. Podle sčítání lidu z roku 1921 žilo ve Višňovém 1073 Čechů a 10 Němců. Přeneseme-li se do prvních poválečných let, zjistíme, že se v naší obci právě v této době nejvíce projevovaly snahy zřídit měšťanskou školu. Tato myšlenka uzrála v roce1923, kdy byl správcem obecné školy František Jirda, známý vinař a zahrádkář. O rok později se podařilo sestavit přípravnou komisi, v roce 1925 povoluje stavbu měšťanské školy i zemská školní rada.
Pro velké zadlužení obce ( 340 000 Kč elektrifikace obce, 300 000 Kč stavba obecního domu, 90 000 Kč silnice ke Křepicím ) byla výstavba s konečnou platností povolena teprve 10. 6. 1929. Se stavbou se započalo v srpnu 1929 namáhavým kopáním základů ve skále. Pracovalo zde 30 až 40 zedníků a nádeníků, stavitelem byl višňovský občan Jan Homola. Měšťanská škola byla postavena nákladem 849 770 Kč.
Slavnostní otevření nové školní budovy se konalo 27. září 1930 na den sv. Václava, když den před tím oslavila obec 400. výročí povýšení obce na městys. Škola byla vysvěcena děkanem Metyšem ze Žerotic. Na slavnosti promluvili pozvaní hosté, např. okresní školní inspektor Jan Karásek , děti obecné a měšťanské školy zazpívaly píseň “Moravěnce.” Stavitel Jan Homola poté předal klíče řediteli školy Jaroslavu Švejdovi. Slavnost byla ukončena státními hymnami a následovala prohlídka školní budovy. “Děti poděleny byly párkem a houskou. Čepovalo se pivo, prodával se buf et, jehož sešlo se velmi mnoho a krásných věcí. Za bufet utržilo se 850 Kč, ač byl skoro rozdáván.” Večer byla v Orlovně zábava pro mládež. Ještě se v této budově školy nemohlo vyučovat, protože nebyly dodány tabule. Hlasy školáků se budova rozhlaholila dne 6. října 1930. Ve čtyřech třídách obecné školy se učilo 154 žáků, tři třídy měšťanské školy navštěvovalo 100 žáků nejen z Višňového, ale i z Trstěnic, Medlic, Přeskač a Horních Kounic.
Jaroslav Švejda zde působil do 1. 9. 1935, kdy byl přeložen na Měšťanskou školu v Šumné. Po něm byl jmenován ředitelem školy Josef Pavelec. V té době měla škola čtyři třídy pro 1. – 5. ročník (148 dětí z Višňového) a tři třídy měšťanské školy (120 žáků z celého školního obvodu višňovské školy: Višňové, Trstěnice, Medlice, Džbánice, Horní Kounice, Přeskače, Tavíkovice). Od 1. září 1939 byl při měšťanské škole nově zřízen jednoroční učební kurs (JUK).
Osudné pro náš národ byly události koncem září a počátkem října 1938. Německými okupanty byl obsazen i Moravský Krumlov, na čas obce Skalice a Morašice. Naše vesnice byla přesně na hranicích mezi územím postoupeným Německu a zbytkem Československé republiky. Po záboru Želetic a začlenění této vesnice do prostoru Říše, se změnil školní obvod naší školy. Od 1. listopadu 1939 byl rozšířen o další obce: Horní Dunajovice – Domčice, Morašice a Skalice. Pro nedostatek prostoru ve višňovské škole byla v Trstěnicích zřízena trojtřídní expozitura (pobočka) měšťanské školy pro žáky z Trstěnic, Horních Kounic, Horních Dunajovic – Domčic, Morašic a ze Skalice. Trstěnická škola byla plně využita, neboť zde byla od školního roku 1940/41 zřízena mateřská škola, kde se o 42 dětí starala jedna učitelka. Svoji činnost tady zahájila lidová škola zemědělská. Pro zajímavost, dnes už těžko pochopitelnou : úklid a vytápění učeben i prostor budovy ( 7 tříd a tělocvična ) obstarávala jedna pracovnice.
Od 1. 12. ve školním roce 1941/42 bylo zrušeno vyučování dějepisu. Nadále se ve škole učí zeměpis, ale jen učivo o Německé říši a protektorátu. Rozšířena je výuka německého jazyka na 6 hodin týdně a při počtu 35 dětí ve třídě se žáci dělí na 2 skupiny. Pro takto zvýšený počet vyučovacích hodin byly přibírány nové výpomocné síly a síly praktikantské.
Josef Pavelec setrval na višňovské škole do 1. 10. 1942. Rok před tím 1. 9. 1941 byl název měšťanská škola změněn na “hlavní škola”, k ní byl připojen 5. ročník obecné školy. Sem mělo být připuštěno jen 40% žactva, neboť měšťanská škola se stala školou výběrovou.
Dnem 1. 10. 1942 se stal ředitelem Josef Karpíšek, který zde působil až do 31. 8. 1962 a je dosud v živé paměti svých bývalých žáků, občanů a pedagogických pracovníků. Měl ale zvlášť obtížnou situaci, kdy byl nucen obratně vycházet s okupanty a současně v souladu se svým svědomím vychovávat školní mládež ve vlasteneckém duchu.
Za války 15. 1. 1943 zřídili okupanti v budově samostatnou školu německou “Deutsche Volksschule für Jungen und Mädchen in Wischenau.” Měla však velmi málo dětí, i když ji navštěvovali i žáci z rodin přistěhovalců (z Rumunska) a místních Němců. 3. srpna 1944 se do trstěnické školy dostavil okresní hejtman z Moravských Budějovic dr. Vorbach s příkazem vyklidit školní prostory pro chovance sociálního ústavu ze zámku v Myslibořicích, který musel být uvolněn pro evakuované děti z Německa. Ve školním roce 1944/45 se proto vyučovalo v místním hostinci u Kolářů a v sokolovně. Od 4. března 1945 stihl podobný osud i budovu obecné a měšťanské školy ve Višňovém, kdy v ní našlo “útulek” 650 německých uprchlíků.
Pravidelné vyučování bylo obnoveno 24. května 1945. Ve školním roce 1945/46 bylo zavedeno večerní vyučování na újezdní lidové škole osvětové. Bylo určeno především žactvu, které chodilo do školy za německé okupace, aby si doplnilo vzdělání v českém jazyce, dějepise a zeměpise. Obecná škola měla tři definitivní třídy a jednu pobočku, měšťanská čtyři definitivní třídy a jednu pobočku, byl při ní zřízen jednoroční učební kurs. Obecná škola měla 128 žáků, měšťanská 167 žáků.
Po vydání školského zákona v dubnu 1948 byla od 1. září 1948 měšťanská škola přejmenována na školu střední. Škola národní ( dříve obecná ) byla správou od střední školy odtržena. Střední škola měla v tomto školním roce následující třídy: I., II.A, II.B, III., JUK (jednoroční učební kurs ).
Od 1. 10. 1950 bylo ve škole zavedeno stravování žactva, zvláště přespolního. Denně se podávají žákům přesnídávky a ve dnech, kdy je odpolední vyučování, jednoduché obědy přespolním. V kuchyni pomáhají učitelky a žákyně z nejvyšších tříd.
Poprvé se konají závěrečné písemné zkoušky, které na škole proběhly ve dnech 8. 6. – 14. 6. 1951 a dopadly úspěšně. Do školy přicházejí zprávy, že se žáci višňovské školy uplatňují ve zvolených povoláních velice dobře a na Gymnáziu v Moravském Krumlově jsou připraveni nejlépe.
Ve školním roce 1951/52 přibyli do školních tříd višňovské školy národní i střední chovanci místního dětského domova, který byl do višňovského zámku přemístěn z Kuřimi. Tím se zvýšil i počet tříd.
Od školního roku 1954/55 byl zrušen jednoroční učební kurs. Stále se konají závěrečné zkoušky, které v tomto školním roce úspěšně absolvovalo 50 žáků 8. tříd ( 18 chlapců a 32 děvčat ), s vyznamenáním ukončili školní docházku 4 chlapci a 6 děvčat. Poslední povinné závěrečné zkoušky z českého jazyka a matematiky proběhly ve školním roce 1957/58.
Ve školním roce 1960/61 se mění pojetí osmileté střední školy na základní devítiletou školu s 350 žáky ve 12 třídách ( I., II., III., IV., V., VI.A, VI.B, VII.A, VII.B, VIII.A, VIII.B, IX. ).
K 31. 8. 1962 odešel na zasloužený odpočinek dlouholetý ředitel školy Josef Karpíšek. Přestěhoval se do Českých Budějovic po 33 letech prožitých ve Višňovém. Novým ředitelem byl od 1. září 1962 jmenován dosavadní zástupce školy Jaromír Růžička, zástupcem nového ředitele se stal Ludvík Juránek, tehdejší předseda Místního národního výboru ve Višňovém.
Ve školním roce 1966/67 odchází ze školy na vlastní žádost dosavadní zástupce ředitele Ludvík Juránek na Základní devítiletou školu v Brně – Králově Poli. Zástupkyní ředitele je jmenována Růžena Horáková, učitelka 6. – 9. ročníku, která na zdejší škole působila od 1. září 1937.
Rok 1968 rozčeřil hladinu i na višňovské škole. “Tíha srpnové noci, kdy se naše zem zachvěla pod tíhou těžkých tanků, ještě dlouho svírala srdce všech…” Ve školním roce 1968/69 měla ZDŠ 13 tříd se 306 žáky.
K 1. srpnu 1969 byl ředitelem školy jmenován višňovský rodák Josef Pavlík, dlouholetý ředitel školy v Želeticích. Dosavadní ředitel ZDŠ ve Višňovém Jaromír Růžička nastoupil k uvedenému datu na okresní národní výbor, odbor školství jako okresní školní inspektor a vedoucí pedagogického střediska. Jaromír Růžička působil na naší škole od školního roku 1954/55 nejprve jako učitel, 2. září 1957 se stává zástupcem ředitele školy a současně zastává funkci poradce pro volbu povolání.
Od 1. září 1969 se na budově višňovského dětského domova objevilo označení “Základní devítiletá škola s dětským domovem ve Višňovém.” V souvislosti s tím klesl počet žáků na naší devítiletce na 235 z dosavadních 306 žáků.
Od roku 1970 se ujaly společenské plesy, které pořádalo Sdružení rodičů a přátel školy ( SRPŠ ). Tyto plesy byly zahajovány taneční polonézou chlapců a dívek nejvyšších tříd. Z výtěžku přispívá SRPŠ na sportovní činnost, lyžařský výcvik žáků i na zlepšení vybavenosti školy.
Ve školních letech 1969/70 a 1970/71 se školní budova dočkala rozsáhlé modernizace: OSP Znojmo a JZD Višňové provedly izolaci suterénu, rozvod vody, úpravu WC, septiku, rekonstrukci elektroinstalace, vymalování budovy, položení zdravotně vyhovující podlahové krytiny. Nákladem 65 605 Kčs byla zajištěna technizace a modernizace vyučování.
12. 11. 1970 zemřela v rodných Boskovicích zástupkyně ředitele Růžena Horáková, která na višňovské škole působila nepřetržitě 36 let. Novým zástupcem je jmenován Bořivoj Ziegler, který ve funkci setrval 5 let a k 1. 9. 1975 odešel na vlastní žádost na ZDŠ v Olbramovicích. Jeho nástupcem se stává Dr. Karel Nezveda.
Od začátku školního roku 1976/77 zahájila svou činnost školní družina pro žáky prvního stupně; k 1. září 1976 je přihlášeno 32 žáků.
1. července 1978 odešel do starobního důchodu ředitel školy Josef Pavlík, který na zdejší škole působil ve funkci ředitele od 1. srpna 1969. Po osvobození nastoupil jako učitel na želetickou školu, vykonal zkoušku způsobilosti pro školy střední ( aprobace ČJ, On, Z ). Tento svědomitý ředitel, učitel a řadu let úspěšný knihovník věnoval mimořádnou péči vedení školní agendy. Novým ředitelem školy byl jmenován Ladislav Blecha, zástupce ředitele v Želeticích, odkud na nové působiště denně dojížděl. Dr. Karel Nezveda pokračoval v dosavadní funkci zástupce ředitele.
V roce 1978, ještě v době působení ředitele Josefa Pavlíka, byla zahájena přístavba nového pavilonu školy, kde měly být prostory pro první stupeň, školní kuchyni a jídelnu. Současně byla započata stavba nové kotelny a uhelny. Tuto náročnou stavbu řídil Místní národní výbor ve Višňovém v čele s předsedou Josefem Hejlkem a nový ředitel školy Ladislav Blecha. Přístavba byla dokončena v říjnu 1982 v celkové hodnotě 5 mil. Kč, kotelna 1,5 mil Kč. Celková hodnota celé základní školy vzrostla na 8,1 mil. Kč, neboť stará budova je oceněna k 30. 11. 1982 na 1,6 mil. Kč. Počet tříd se zvýšil na 14, protože se přestala používat stará školní budova u kostela. 15. 6. 1982 byla uvedena do provozu nová školní jídelna pro 350 strávníků.
K 1. srpnu 1983 přešel Ladislav Blecha z funkce ředitele školy do Okresní pedagogicko-psychologické poradny ve Znojmě, kde působil rovněž jako ředitel. S platností od 1. 8. 1983 byl ředitelem višňovské školy jmenován Miloslav Čermák. Do školního obvodu naší školy patřily k zahájení školního roku 1983/84 obce Višňové, Trstěnice, Džbánice, Medlice, Přeskače, Tavíkovice, Dobronice, Čermákovice a Horní Kounice.
Listopadové události roku 1989 se nemohly nepromítnout do života naší školy. Zanikla stranická skupina KSČ, k 31. 7. 1990 ukončila činnost PO SSM ( pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže ), odborová organizace z politické sféry přechází do oblasti hájení práv pracovníků. K 1. březnu 1990 odvolala rada ONV Znojmo z funkce ředitele školy Miloslava Čermáka, který nadále působil na škole jako učitel. Vedením školy byl pověřen Dr. Karel Nezveda. 12. 6. 1990 proběhlo konkurzní řízení, na jehož základě byl novým ředitelem od 1. 7. 1990 schválen Dr. Karel Nezveda, do funkce zástupkyně ředitele byla navržena Miluše Jelínková.
Výuka ve škole je v polistopadové době vedena na principu humanismu, návratu k didaktickým a pedagogickým zásadám J. A. Komenského. Škola by měla být apolitickou, proto politická činnost učitelů byla ze školy vytlačena.
Po odchodu Mgr. Miluše Jelínkové do důchodu byla v září roku 1995 zástupkyní ředitele školy jmenována Mgr. Marie Plačková, která tuto funkci vykonávala až do roku 2002.
V termínu od září do konce listopadu 2002 proběhla rekonstrukce školy v celkové částce 4,1 mil. Kč. Rekonstrukce byla z 90 % hrazena z fondu Sapard EU, zbývajících 10 % uhradil zřizovatel, t.j. Obec Višňové. Během rekonstrukce se vyměnilo 29 oken, více než 700 článků zkorodovaných ocelových radiátorů bylo nahrazeno litinovými, stropy staré budovy byly zatepleny, byla opravena střecha, na nové budově se postavila nová valbová střecha. Rekonstrukce 4 WC v ceně asi 1 mil. Kč, malířské a natěračské práce a zejména výstavba sportovního areálu s běžeckou dráhou a hřiště s umělou trávou zajistila dlouhodobě výborné podmínky k plnění vzdělávacího programu ZŠ a pro školní i mimoškolní práci s dětmi.
V prosinci 2002 se stala škola samostatným právním subjektem – příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je obec Višňové. Novým ředitelem se stal Mgr. Jiří Beran. Od 1. ledna na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva jsou součástmi této příspěvkové organizace: základní škola, školní družina, mateřská škola a školní jídelna.