Sbírka povídek

Když se řekne psaní knih, tak se tato aktivita připisuje většinou dospělým. A přitom jsou to hlavně děti, které oplývají fantazií a představivostí. Je známo, že děti, které rády čtou, mají bohatší slovní zásobu, mohou se lépe koncentrovat, a dokonce mají rozvinutější logické a kritické myšlení, než vrstevníci, kteří čtou jen minimálně. Není tedy důvod, proč by děti nemohly psát knihy. Právě naopak.

V rámci hodin českého jazyka jsme se s dětmi dali do práce, respektive do psaní. K předem stanoveným kritériím patřil rozsah a vybraná slova, která si děti samy určily a musela se v povídce/pohádce objevit.  Do psaní se pustily s velkým nasazením, práce jim šla pěkně od ruky. A výsledek? Posuďte sami.

Na pultech knihkupectví/chodbě 1. stupně bude prvotina třeťáků k nahlédnutí.